Historie, sbírka a ocenění

Sbírka s více jak 5000 exponátů

Harrachovské muzeum skla, které je součástí areálu sklárny, obsahuje technologicky i historicky ucelenou sbírku, mapující více jak třísetletou historii sklářské výroby na Novém Světě. Sbírka samotná čítá více jak 5000 exponátů a svou velikostí tak představuje největší sbírku českého skla pocházejícího z jedné sklárny v České republice.

Bílá budova na levé straně je současná budova muzea, tzv. Panský dům. Tato stavba je pravděpodobně nejstarší zděnou stavbou v západních Krkonoších a její vznik je také spojován s rokem 1712.

Příběh sbírky

Příběh harrachovské sbírky skla je podle mnohých stejně zajímavý, jako je fascinující její obsah. Sbírka samotná si totiž  „prožila“ vlastní díl napětí a dá se říci i dobrodružství. Exponáty které jsou dnes v muzeu k vidění, sloužily před druhou světovou válkou jako firemní vzorkovna tehdejších majitelů, hrabat Harrachů. Vzorkovna obsahovala  to nejlepší, co kdy bylo ve sklárně vyrobeno a čím se mohli její majitelé pochlubit. Krátce před vstupem prvních německých jednotek do Harrachova, 8. října 1938, se tehdejší majitel Jan Nepomuk Antonín hrabě Harrach rozhodl, že dá nejcennější vystavené exponáty zazdít do tajné místnosti za vzorkovnou. Místo, kde byl původní vchod do místnosti, bylo omítnuto a historická sbírka byla před nacisty utajena.

Tajemství třinácté komnaty 

Místnost byla ukryta tak dokonale, že ji za války, ani dlouho po ní, nikdo nedokázal objevit. To, že je obsah vzorkovny úkryt v tajné místnosti, se podařilo zjistit až dělníkům, kteří rekonstruovali vzorkovnu v 70. letech. Až tehdy se zjistilo, jaké bohatství bylo skrýváno. Bohužel, mnoho vzácných kousků bylo použito jako dary pro různé návštěvy tehdejšího státního podniku. Sbírka tak zůstala tam, kde byla uložena, až do privatizace. V červnu roku 1993 koupil sklárnu její nynější majitel, JUDr. František Novosad. Ten nechal celý znovuobjevený „skleněný poklad“ vynosit ze zchátralé místnosti, pečlivě zaevidovat a přenést do budovy Panského domu, v němž vybudoval muzeum. Místnosti, ve které se sklo našlo, se od té doby neřekne jinak než „třináctá komnata.“