PŘEHLED VÝTVARNÝCH STYLŮ
Veškeré tyto styly naleznete zastoupené v naší sbírce
1712 – 1810 – Baroko, rokoko a klasicismus
Barokní styl se ve výrobě skla vyznačoval především tvorbou silnostěnných kónyckých číší s rytým a malovaným figurálním a rostlinným dekorem. Tavbu křídové skloviny doplňovaly některé druhy barevného skla, sklo rubínové a také opálové. Na povrchu skel se mohly objevovat nejen scény ze Starého i Nového zákona, ale i mytologické scény, alegorie ctností, světadílů, denních a ročních dob. Tak jako v renesancii tentokrát se značné pozornosti těšily scény, které líčilyvšední každodennost a zábavy aristokratické společnosti. Velmi často zdobily stěny předmětů lovecké výjevy, jejichž značný výskyt svědčí o posledním velkém rozkvětu lovu jako kolektivní slavnosti doby baroka. Z této doby se však dochovalo jen velice málo písemných pramenů a tak barokní producke zůstává víceméně anonymní, jelikož je velice těžké určit z které konkrétní sklárny sklo pochází.
Plynule navazující období rokoka dále vylepšilo tehdejší malířské dovednosti, malovalo stále více pestrými barvami i zlatem, barevnost skla se mění z převládajících sytých tónů na barvy světlejších tlumenných tónů, v nichž dominuje barva růžová až fialová, světle zelená, světle modrá a bílá.
Stejně jako rokoko také klasicismus se na českém skle projevil s jistým zpožděním. V mnoha případech se dlouho prolínal s barokem, někdy se v podobě klasicistního geometrického dekoru objevil na barokních tvarech a naopak, například na válcovitých tenkostěnných číších, jež zdobí bordury s prvky doznívajícího rokoka. Klasicismus se formoval již od poloviny století jako reakce na baroko a zejména jeho pozdní fázi – vládnoucí přebujelý styl rokoka. Umocněn zájmem o klasický antický ideál krásy, vyvolaný objevy Herkulanea a Pompejí Johannem Joachimem Winckelmannem, preferoval předměty z kvalitních materiálů, jasných válcovitých, kapkovitých a vejčitých tvarů, s dekorem v duchu dědictví antického umění a architektury.
